Božský popisuje politickou situaci Itálie 90. let (a let minulých) prostřednictvím osoby Guilia Andreottiho. Politického dinosaura (tak oblíbený termín našich končinách), který je v politice více než 30. let a nic mu nezlomilo jeho politický vaz. Teď, ale přichází spojení Giuila a mafie. Ustojí to?
Začátek filmu se nese až v ritchieovském stylu, který mi, jako fanouškovi, gangsterek lahodí. Pak dochází k postupnému překlenutí do konverzačního až divadelního pojetí (světla, záběrování). Toni Servillo (Guilio Andreotti) nesleze z plána ani minutu a svým minimalistickým (v dobrém slova smyslu) stylem herectví se neokouká. Servillova postava, je vrcholný politický představitel, takže se setkáváme s řadou politických postaviček, jak mladších žraloků tak starších šedých eminencí, jak horkokrevných italských hřebců (povahově, ne věkově) tak tichých stratégů.
Sorrentino střídá jak dynamiku střihu, tak kamerové filtry, ale někde ve 3/4 film ztrácí tempo. Dění na plátně je sice zajímávé lecky, ale postřihané tak, že diváku neznalému politických poměrů (mně:) unikají leckteré informace.
Božský je ukázkou kvalitní evropské produkce s ambicemi na ceny (některé posbíral + nominace). Je dynamický (někdy až příliš), je zajímavý (bohužel občas nám informace unikne) a hlavně je herecky strašně silný.
8/10
Žádné komentáře:
Okomentovat