Kratičká recenze thirllerovsko-psychologické celovečerní prvotiny Darrena Aronofskyho.
Pí vykazuje všechny Aronofsky trademarky, které my fanoušci jeho tvorby máme rádi. Hlavní hrdina příběhu geniální matematik Max Cohen (Sean Gullete) věří, že všechno ve světě děje podle určitého vzorce. A právě teď se rozhodnul, že najde vzorec ve fungování burzy, aby mohl předvídat její vývoj a tím získá peníze. Ale o výsledek jeho zkoumání usilují podivná firma a ortodoxní židovská sekta.
Max je klasický hrdina Aronofskyho filmů. Je svým způsobem asociál, trpí nemocí působící mu neskutečné bolesti a hlavně je posedlý. Posedlý právě svým zkoumáním vzorce, které ho ničí a dostává až na okraj svých sil a na okraj mezi skutečností a halucinacemi.
Dalším trademarkem po posedlém hlavním hrdinovi je střih. Několikrát vidíme, jak si Max bere prášky, což je nádherně natočeno. Otevření tuby – střih – spolknutí pilulky – střih atd. Navozuje to feeling pozdějšího Requiem za sen, tedy pocit rutiny, která je jedinou záchranou před úpornými bolestmi, které možná ani nejsou skutečné.
Film je točený černobíle, což potrhuje jeho thrillerový feeling. A hudba (i když jí není mnoho) sedí k filmu výborně.
Zápory? No nejde tak ani o zápory filmu jako o osobní pocity. Pí je jednoduše prvotina, kterou se Aronofsky uvedl a vyzkoušel si své filmařské techniky, která dotáhl k dokonalosti právě v Requiem, a proto ve mě zůstala určitá „pocitová pachuť“ v tom, že to jde natočit líp. Právě Requiem je toho důkazem.
8/10
Žádné komentáře:
Okomentovat