Iluzionista: loňský počin Sylvaina Chometa , měl vzniknout již před půl stoletím. Nezrealizovaný scénář napsal francouzský režisér Jacquese Tati.
Příběh zasazený do padesátých let minulého století, jehož hlavní postava stárnoucí varientní umělec jehož kousky a kouzla, nesklízejí úspěch již jako dřív. Obecenstvo má zájem spíše o běsnící rockenrollové zpěváky, či nevkusné estrády. Proto odjíždí se svým obtloustlým bílým králíkem v kouzelnickém klobouku z Londýna do Skotska, kde se seznamuje s chudou dívkou, která naivně věří ve skutečnost kouzelníkových triků. Doprovází jej do Edinburgu, kde mu v hotelu plném břichomluvců, artistů, věčně opilých klaunů dělá hospodyni a společnost.
Příběh o stáří, mládí, prvních láskách, chudobě, umění a lidském neštěstí, podmalovaný melancholickou hudbou, která stojí jistě za zmínku, se odvíjí pomalým tempem s příjemně dojímavými pasážemi (nikdy ovšem cukrkandlovým ubrečeným patosem) , které střídají komické situace, ve velmi zdařile vykresleném prostředí. Podle výtvarného stylu lze usuzovat, že se zde odrazilo Chometovo, studium komixu. Je radost si užívat detaily měst, krajin interiéru a živého ruchu kolem našich hrdinů, ve filmu se téměř vůbec nemluví a vše co potřebujete vědět je snadno čitelné z mimiky a gestikulace (je to vlastně taková groteska), až karikaturně zpracovaných postav. Já sám nemám co filmu vytknout, i když jistě ne každému bude libý jednoduchý i když silný příběh a pomalé tempo děje, to je ovšem vynahrazeno poměrně krátkou stopáží. Těch osmdesát minut určitě stojí za to.
9/10
P.S.: Nominace na Oscara za nejlepší animovaný film.
Žádné komentáře:
Okomentovat